Rok 2023 může přinést změnu v postavení původních obyvatel Austrálie vůči vládě. Premiér v prosinci slíbil referendum o změně ústavy s cílem většího zapojení Aboriginců a lidí Torresova průlivu do politického rozhodování na federální úrovni. Část společnosti žádá uznání kulturní diverzity a smíření s minulostí i v rámci akcí konaných u příležitosti Dne Austrálie (26. leden). Oficiální i komunitní oslavy přináší stále více forem původní kultury. Kromě tradiční vlajky australského kontinentu v ulicích zahlédnete i další dva národní symboly. Barbie (neboli grilování) na pláži, vodní sporty, sledování kriketu nebo tenisu se v ulicích Sydney, Melbourne nebo Brisbane prolíná s tajemnými zvuky didgeridoo, workshopy tradičních tanců a dalšími performancemi starověkých kultur rudého kontinentu.
Australané a Australanky mohou ve všelidovém hlasování prosadit vznik poradního orgánu Hlas Aboriginců a lidí Torresova průlivu a přispět k sociální a ekonomické inkluzi některých komunit. Generace potomků původních australských národů v důsledku dějin kolonizace a soužití s neaboriginskou většinou v nezanedbatelné míře dál žijí v sociálním vyloučení.
Historie moderní Austrálie se píše od 26. ledna 1788… nebo ne? Dějiny národa na nejstarším osídleném kontinentu planety, který dnes nazýváme Austrálie, se odehrávají více než 65 000 let. Vývoj původně aboriginské společnosti a kultury ovlivnil příchod bělošských osadníků na konci 18. století. 26. ledna 1788 byla založena první kolonie šest dní poté, co v zátoce Botany, zhruba v oblasti dnešního letiště v Sydney, přistála britská flotila se 754 vězni a 619 důstojníky, námořníky a jejich rodinami včetně dětí. V tu dobu žilo na australském kontinentu 300 000 až 1 milion Aboriginců, se kterými nikdo z osadníků nejednal a na základě doktríny o zemi nikoho – terra nullius (umožňující osídlit neosídlené oblasti nebo země bez legislativního systému) – si Britové osvojili část území dnešní Austrálie a nazvali je The Colony of New South Wales. Trestanecký charakter kolonie udržela téměř dalších sto let, i když do země připlouvali i další osadníci. Částečné bezpráví, alkohol, epidemie, segregace a rasová diskriminace následujících 150 let vedly k sociálnímu vyloučení a tristní kvalitě života původních obyvatel ve srovnání s neaboriginským obyvatelstvem. Některé části dnešní australské federace v 19. století občanská práva původním obyvatelům neupíraly. Například v kolonii South Australia byly Aboriginky oprávněné volit mnohem dřív, než třeba neaboriginské ženy v Sydney nebo Melbourne. Po roce 1901, kdy vznikla federace, ale před zákonem postavení neaboriginců a Aboriginců rovné nebylo.
Boj za autonomii a rovnoprávnost Aboriginců začal před druhou světovou válkou. V roce 1938 označila Aboriginská progresivní asociace 26. leden Dnem Truchlení – 150 let po vzniku kolonie. Tento moment je považován za počátek cesty k narovnání práv původních obyvatel. Občanský boj pokračoval v 60. letech 20. století studentskými “jízdami svobody”, které upozornily na nerovné podmínky a diskriminaci. Federální vláda Aborigincům přiznává právní identitu postupně – ještě v 50. letech 20. století neměli Australané aboriginského původu právo volit do státního parlamentu, uzavřít sňatek, starat se o vlastní děti, volně se pohybovat, vlastnit nemovitosti, nebo kupovat alkohol. Pokud o tato práva požádali a dostali výjimku, znamenalo to, že se vzdají aboriginské identity. Volit mohou od roku 1962 (výjimku měli lidé, kteří sloužili v armádě), státní občanství získali v referendu v roce 1967 a vycestovat s vlastním pasem bez zvláštního povolení mohou od roku 1973. O ukradené generaci se mluví v souvislosti s asimilací až 100 000 dětí aboriginského původu, které byly mezi lety 1910 – 1970 umísťovány do dětských domovů nebo bělošských rodin. Australské vlády od konce 60. let 20. století bojují se sociálními nerovnostmi a důsledky segregace původních obyvatel. V posledních dekádách prezentují federaci jako multikulturní zemi bojující za diverzitu a respekt, do jisté míry ale politika vůči Aborigincům v řadě ohledů pokulhává a přání je otcem myšlenky. Od roku 1994 australský kalendář označuje 26. leden za Den Austrálie.
V současnosti se 600 000 z celkového počtu 26 milionů obyvatel hlásí k aboriginskému původu. I přesto, že generace potomků původních národů mají ve velké míře komunitní samosprávy ve svých rukou, na federální úrovni se rozhoduje o Aborigincích často bez nich a postavení a kvalita života původních obyvatel se nemění tak rychle. Komunity se stále ve velké míře potýkají se sociálním vyloučením.
V roce 2008 se premiér Kevin Rudd formálně omluvil za zákony a politiku minulosti, které Aboriginům způsobily “hluboký zármutek, utrpení a ztráty” a 13. února 2013 parlament schválil dodatek ústavy, kde se píše, že Aboriginci jsou původní obyvatelé kontinentu. Každá změna australské ústavy musí být potvrzena v referendu – a to se podle všeho odehraje právě v roce 2023. Ke změně ústavy ve prospěch Aboriginců a obyvatel Torresova průlivu vyzvalo přes 200 kmenových vůdců komunit původních obyvatel Austrálie na historickém summitu už v roce 2017, kde vznikla výzva “Uluru Statement from the Heart”.
Co dál s 26. lednem?
Převýchova a segregace původních obyvatel Austrálie zanechala celospolečenské následky a s nimi i negativní emoce, které v některých momentech ve společnosti dál působí rozepře. V posledních letech se proměňuje podoba tradičních oslav Dne Austrálie. V roce 2021 kritici svátek překřtili na “Den invaze” a ve velkých městech se odehrály demonstrace za účasti tisíců lidí. Zazněla i prohlášení jako: “Opravdoví Australané neoslavují genocidu.”
Na konci roku 2022 oznámil premiér Anthony Albanese, že by v roce 2023 mohlo proběhnout referendum o změně ústavy, které by zajistilo reprezentaci Aboriginců ve federální správě Austrálie. V současnosti je v parlamentu (Sněmovna reprezentantů a Senát) 6 poslanců a poslankyň aboriginského původu. Změna ústavy má přinést rozhodnutí ve věci vzniku poradního orgánu vlády s názvem Hlas Aboriginců a lidí z Torresova průlivu. Hlas by měl fungovat jako poradní instituce parlamentu, o jejíž přesné podobě rozhodnou na základě výsledku referenda zákonodárci.
Za souhlas se změnou ústavy ve prospěch vzniku aboriginského poradního orgánu aktuálně lobbuje kampaň From the Heart, která vysvětluje, co může referendum přinést. Iniciativa vybízí k respektu a jednotě australské společnosti, mluví o tom, že klíčem ke smíření s minulostí a novou podobu vztahů lidí z různých komunit je vzdělání. Den Austrálie může být příležitost, jak nejen slavit, ale také aktivně bojovat za rovné příležitosti a je věcí dohody, zda se změní v kalendáři z 26. ledna na jiný den v roce.
Pokud chcete doporučení na filmy k tématu kolonizace Austrálie nebo soužití, střetů a smíření kultur, zde je 10 tipů týmu AKFF:
Walkabout (1971, N. Roeg)
The Last Wave (1977, P. Weir)
The Chant of Jimmie Blacksmith (1978, F. Schepisi)
Rabbit Proof Fence (2002, P. Noyce)
Australia (2008, B. Luhrman)
Samson and Delilah (2009, W. Thornton)
Charlie’s Country (2013, R. de Heer)
The Secret River (2015, D. Reid)
Sweet Country (2017, W. Thornton)
We Are Still Here (2022, Ch. Burgoyne, D. Curtis, R. Maihi, T. Rigney, T. Worrall, B. Cole)
- Ten Canoes (2006, R. de Heer, P. Djigirr) – první film v aboriginských dialektech
Autorka: Markéta Vozková
